Rozhovor s James O’Farrellem

• News, Rozhovory

James O'Farrell

James O` Farrell (42)
Hlavní rozhodčí z Irska, hlavní rozhodčí ESF, vede slowpitchové rozhodcovské kurzy v Evropě a je členem TC.
James je rozhodčím v Irsku už od roku 1995. Rozhodčím ESF se stal v roce 2004 a licence „A“ dosáhl v roce 2010. V Kanadě má čtvrtou rozhodcovskou třídu.
James také cvičil v cirkusové škole a umí z balónků vytvořit zvířata, žonglovat a také umí zazpívat jednu dvě písničky, nicméně nikdy netančí. James je ženatý a má dva syny (Jamie a Vincent).

V Irsku se pokud vím, fastpitch vůbec nehraje. Tušíš proč?

Softball v Irsku začal v polovině 80. let a věnovala se mu směsice Irů a bývalých amerických hráčů, kteří žili a pracovali v Dublinu. Začali jako slow pitch a i přesto, že za ta léta byla snaha dát dohromady fast pitch teamy, nikdy se to vlastně neujalo. Jednou z největších překážek v poslední době jsou podle mého názoru náklady spojené tímto sportem. Abyste mohli založit softballový team, ať slowpitchový či fastpitchový, musíte vynaložit náklady na mety, míčky, pálky a další vybavení. Fastpitch má ještě navýšené náklady o nezbytné bezpečnostní prvky, jako jsou helmy a prostředky pro ochranu těla například pro kečry. V Irsku teď probíhá boj o hráče z jiných sportů, náš nynější největší soupeř je tag rugby. Tento sport vyžaduje mnohem méně vynaložených financí na výbavu, dresy a další materiály a i méně prostoru. Má také velkou přízeň sponzorů a velmi silnou národní i mezinárodní podporu.

Když se podívám na mapu Evropy, tak se národní preference slowpitch / fastpitch dají snadno vymezit kanálem la Manche. Kontinent je fastpitchový, co je za Kanálem je slowpitch. Není škoda, že ostrovní týmy mají tak málo vyrovnaných soupeřů?

Naštěstí je tomu tak míň a míň. Anglie má silný fastpitchový základ, ale je pravdou, že velmi dominovala na evropském slowpitchovém okruhu od té doby, co ESF začala pořádat soutěže. Tato dominance rychle upadá, protože více a více zemí z pevniny vidí možnosti v slow pitchovém softballu. Irsko také bývalo v posledních deseti letech mezi prvními třemi, ale na posledním ESF turnaji pořádaném v Pardubicích, jsme viděli Slovince, jak se poprali s výzvou a ve fantastickém finále porazili team Chromies z Anglie. Také Německý team přistupuje k slow pitch softballu nově a jejich skauting soupeřů znamenal, že ze všech teamů byli na zápasy  nejlépe připraveni. Jsem si jistý. že za několik let, až nasbírají potřebné zkušenosti, budou také bojovat o horní příčky. Dříve bylo obecně známo, že když došlo na utkání play off, byla to VB, která se umístila na 1. místě a následně na 2. a 3. buď Češi nebo Irové a pak většinou Rakousko nebo Slovinsko na místě 4. V dnešní době tomu už tak zjevně není a jakákoli země, která je ochotná investovat tři, čtyři roky do opravdového soutěžení, může vážně pomýšlet na vítězství.

V čem je ostrovní a kontinentální slowpitch jiný?

Jeden z rozdílů, kterého je lehké si všimnout mezi Anglií či Irskem oproti kontinentálním teamům je přístup. Hodně „pevninských“ evropanů přistupovali ke slow pitch softballu způsobem typickým pro baseball a fast pitch. Slow pitch softball je velmi soutěživý na hřišti, ale mnohem více oddechový mimo něj. Také slow pitch softball v Anglii a Irsku má na rozdíl od Evropy více sekundárních rozeher. Tím myslím, že běžci hrají více nátlakově a snaží se přimět polaře více házet než ve fastpitchi. Ve fastpitchi často vidíme, že se hra zastaví, když míč má short stop.  Ve slowi pitchi tomu tak není a proto je to výzva pro hráče fast pitche, když pak přejdou ke slowpitchi, stejně tak pro rozhodčí. Naštěstí díky přizpůsobování se Evropanů slowpitchi se to postupně mění, což je skvělé sledovat. Více jak 10 let se účastním ESF slowpitchových turnajů a za celou tu dobu jsem viděl pouze 1 vyloučení, což se nedá říci o fast pitchi.

Jakým způsobem se hrají soutěže v Irsku?

Tady v Irsku máme několik různých úrovní soutěže, což by se těžce popisovalo. Jsou tu série národních soutěží a ty na sebe berou formu turnajů. Obecně 1-2 dny softballu smrštěných do úzkého formátu jak jen to jde. Zápasy jsou načasované a netrvají déle než hodinu. Z těchto „blitzů“ jsou některé výkonnostní a některé jen tak rekreační. V těch rekreačních se nezřídka kdy stává, že hráči nosí slušivé oblečení či různé tématické přestrojení a za ta léta jsem viděl super-hrdiny, piráty, playboy králíčky, kovboje, vojáky i námořníky. Jeden z rekreačních turnajů se organizuje pro charitativní i osvětové účely (např. v případě rakoviny prsu) a v nich všichni nosí růžovou, i rozhodčí! Tyto rekreační turnaje se ukázaly být velmi populární a účastní se jich týmy z celého světa.
Ta soutěžní utkání jsou prostě opravdové soutěže. Mistrovství The Brian Walshe Cup a Softball Ireland National Club ukazují to nejlepší ze softballu.
Nicméně to vše bledne v porovnání s ligou. Po dobu 17-20 týdnů týmy hrají v soutěžních ligách a v Dublinu jsou 3 ligové úrovně, včetně premiér ligy, tvořící vrchol Irského softballu.

U nás se hráči slowpitche rekrutují z drtivé většiny z hráčů fastpitche. Máme tu i pár baseballistů. Jak začínají se slowpitchem Irové?

Jeden z hlavních způsobů je mluvené slovo. Kamarádi zvou kamarády, aby si s nimi zahráli. Také pořádáme firemní turnaje, v kterých vyzýváme firmy a společností, aby daly dohromady týmy schopné hrát po dobu 5-7 týdnů. V prvních dvou týdnech každý tým prochází základním tréninkem s dobrovolnými trenéry a po zbytek času týmy soutěží o ligový titul. Takto se sport zviditelňuje a dostává do povědomí a obecně vyústí v nové týmy přihlašující se do místních lig následný rok. Také města (městské úřady) propagují tento sport v rámci regionů a také máme různé univerzitní soutěže. To jsou týmy ze všech vysokých škol v Irsku a hrají v zimních měsících. Vysokoškoláci se většinou do tohoto sportu zamilují a posléze se zapojují i do letních lig.

V Česku se slowpitch téměř netrénuje. Jak je tomu v Irsku?

Na toto je celkem těžké odpovědět, protože to záleží na výkonnostní úrovni. Nižší divize obvykle hrají z nějakých společenských důvodů, proto buď trénují málo nebo vůbec, a když už, tak ne nijak metodicky. S vyšší úrovní a schopnostmi hráčů je pak trénování také na vyšší úrovni. Irský softball se nyní snaží zaškolit nové trenéry, aby se zlepšil standard hry i tréninků.
Co se týče počtu hráčů, tak ten se dlouho snižoval, nicméně v poslední době je počet stabilizovaný. Počátkem 90. let hrálo více jak 80 týmů, bohužel nyní je to kolem 40 a většinou se zázemím v Dublinu. Tento rok, v celém Irsku, máme myslím něco kolem 500 hráčů.

Díky malé výšce pálkařských klecí konstruovaných pro fastpitch a tedy pro slowpitch nepoužitelných, musíme trénovat odpalování přímo na hřišti, což mi přijde málo efektivní. Je nějaký osvědčený recept, jak efektivně odpalování trénovat?

Pravdou je, že je velmi málo klecí, které umožní procvičování odpalů ve slowpitchi. Je několik způsobů, jak se s tím vyrovnat a i několik druhů náčiní. Jakýkoli trenér či pálkař vám řekne, že byste měl odpalovat jak jen často to půjde. Pokud máte tým hráčů na tréninku, je celkem nemožné dovolit všem odpálit více jak 10-20krát za trénink. Předejít tomu se dá tak, že se využívají hitting sticks (tenké tréninkové pálky) nebo se hráči rozdělí do dvojic a pálí z tossu do hrazení či sítí. Na turnajích jsem viděl až 6 párů jak drilují tento způsob odpalování do boku fastpitchových klecí. ESF disponuje zástupcem pro rozvoj sportu, který zajišťuje, aby trenéři měli možnost navšítivit federace či kluby, aby se naučili tréninkovým praktikám, pravidlům a strategiím pro slowpitchový softbal.
Také lze využít měkký míč a trénovat v tělocvičně. To znamená, že je potřeba mít k dispozici pouze prostor o velikosti basketbalového hřiště. Dokonce máme v Anglii a Irsku rostoucí fan klub hráčů a týmů indooru. Tím, že se jedná o vnitřní prostory, nemusíme čekat, až přestane pršet, než začneme hrát.

Jako rozhodčí sleduješ evropskou slowpitchovou scénu. Zdá se mi, že se v posledních letech propast mezi GB, Irskem a zbytkem Evropy zmenšuje. Jak to vnímáš ty?

Zmenšuje – není to správné slovo, které by vystihovalo vývoj tohoto sportu. Jak už jsem říkal, dříve to bývala Anglie, ČR nebo Irsko, pak dlouho nic, než se objevila jiná země na scéně. Což bývalo Rakousko a pak Slovinsko (nepočítám Jersey nebo Guernsey, ty vnímám jakou součást federace VB). Ta mezera je nyní tak miniaturní, že už pro některé není ani vidět. I když nepochybuji o tom, že týmy Velké Británie se těsně udrží na předních místech tak ještě rok či dva a taky si myslím, že tak jako Irsko a ČR, že i další týmy se budou schopny dívat na utkání v soutěži jako na lehce vyhrané. Rakušané byli mezi prvními, kteří slow pitch nadšeně přijali, posléze Slovinci a nyní Němci a Belgičani. Tím jak více a více fast pitchových hráčů ukončuje kariéru, získávají možnost si ji prodloužit přechodem ke slow pitchi. S nimi přichází nadšení a zaujetí pro tento sport, které převyšují roky tréninků u jiných týmů.

Asi tě na hřišti už málo co překvapí, ale přeci jenom: viděl jsi v poslední době nějakou novou finesu, taktickou variantu, prostě nečekanou kulišárnu?

Jako rozhodčí funguji už více jak 15let a většinu tady v Irsku. Měl jsem také příležitost cestovat se softballem a soudcovat v Holandsku, Slovinsku, ČR, Itálii, Bulharsku (kde taky roste síla slow pitche a já nemůžu uvěřit, že je zmiňuji až nyní), Anglii, Kanadě a USA. Se všemi těmito zápasy, co se mi vryly pod kůži, byste si mysleli, že už jsem viděl ledasco, ale ani náhodou. Jsem členem několika rozhodcovských diskuzních skupin a téměř denně slyšíme o něčem novém. Pokud se ptáš na různé tipy či vyrianty, jak být v poli nápaditý, tak pak, jako rozhodčí ti nemohu poskytnout žádný nápad a určitě ne na papíře. Ale příští rok, až budu zpět v Pardubicích, možná přidám k dobru nějakou tu příhodu. Jedna slabina, kterou jsem na kontinentálních týmech vypozoroval, pokud jde o slow pitch softbal, je základ tréninků a s ním spojené strategie. V několika zápasech v Pardubicích jsem viděl trenéry, kteří kdyby učinili jiné rozhodnutí, mohli změnit výsledek zápasu. Využívejte více svých trenérů k používání strategií a taktik a ujistěte se, že znají svou úlohu a nejsou tam pouze a jednoduše jen aby radili, kdy má běžec běžet, slajdovat či zůstat stát.

Na jakých hřištích se hraje v Irsku a GB?

V Irsku je momentálně pouze jedno hřiště přímo pro softball. Začalo se s ním tento rok a má před sebou ještě dlouhou cestu před tím, než se z něj utvoří vhodné softballové hřiště. Příležitostně buď využíváme také otevřených prostorů parků nebo hřiště pro fotbal a rugby. V Anglii mají více zdrojů a vybudovaných hřišť a vím, že tento rok začali s výstavbou svého prvního, několikahřišťového areálu. Bez pochyby po dokončení se chystají uspořádat velký turnaj.

V létě jsi byl jako Empire in Chief na ECCS v Pardubicích. Jak se ti ve městě půlky koně líbilo a jak hodnotíš samotný turnaj?

Pokud se na dění dívám vyloženě z pohledu rozhodčího, tak přijetí, zázemí a podpora nabídnuta skupině rozhodčím byla lepší než ve většině míst. Bohužel, tím že jsem byl šéf rozhodčích, jsem se musel účastnit turnaje od prvního do posledního zápasu každý den, takže jsem měl mnohem méně času k prozkoumání města, než bych si přál. Ostatní rozhodčí se několikrát vzdálili do města a cítili se jako doma. Musím se přiznat, že jsem jednou udělal chybu a to, když jsem si v jedné restauraci objednal velkou pizzu a celé to kolo od vagonu, jak mi bylo prezentováno, jsem prostě nemohl sníst. Ostatní rozhodčí, kteří měli možnost si město projít, byli velmi pozitivní, co se týče jejich přijetí i toho, co viděli. Také jsem si uvědomil, že průkazky na místní dopravu zdarma nabídnuté všem účastníkům měl velký přínos a byl to výborný nápad.

A teď něco k taktice. Čeští pálkaři se většinou domnívají, že se nadhazuje pomalu, aby se vždycky odpálilo a BB považují za zbabělost pálkaře. Jak správně vnímat start na pálce?

Nejsem si jistý, jestli rozumím tomu, co tím myslíš, ale myslím si, že to znamená, že míč je nadhozen pomalu tak, aby dobrý pálkař ho prostě trefil. Pokud ano, tak máš pravdu. Slow pitch softball není stejný jako baseball nebo fast pitch. Není to boj mezi nadhazovačem a pálkařem, je to boj mezi pálkařem a polem/obranou. Není toho moc, co se ve slowpitchi může udělat (ale nadhazovači se neustále zlepšují, vymetají rohy strike zony a dostávají pálkaře pod tlak) a tak pálkaři raději berou BB než odpál a běh, jenž se může zdát být tou slabší variantou. Mnoho trenérů řekne, že slow pitch softball je hra odpalu a je to pravda. Tref balon tam, kde polaři nestojí a běž! Ale… někdy stojí za to si počkat na BB už jen z důvodu tlaku na nadhazovače.

Několikrát jsem nadhazoval proti ostrovním týmům. Pokud pálkař odpálil přímo na mě, tak se po zápase přišel omluvit, což bylo pro mne překvapivé. Některé týmy zase naopak pálení na nadhazovače upřednostňují. Jak to je ve vyspělém slowpitchi s odpalování do nadhazovače?

Odpal na prostředek se v Irsku a Anglii považuje za špatný. Když jsem byl minulý rok v Kanadě a pálkař trefil prostředek (na nadhazovače), pak se dalo čekat, že pálkař toho druhého týmu udělá totéž, aby se to vyrovnalo. Jak už jsem říkal, účel je trefit balon tam, kde nejsou polaři. Odpal na nadhazovače je nebezpečný nejen pro nadhazovače, ale i pro pálkaře, jelikož ve vnitřním poli je málo místa a nechat v něm míč stejně vyústí v aut. Je to také o respektu a kamarádství ve slowpitchovém softballu. Nikdo nikoho nechce zranit, každý chce vyhrát, ale i přes výhru či prohru, všichni spolu chtějí vycházet.

Máš nějakou osobní vizi, kam by se mohl evropský slowpitch ubírat?

Určitě. Jsem velmi potěšen růstem zájmu a povědomí o slowpitchovém softballu. Softball se může hrát od 4-5 let (holandský Bee-Ball je skvělej vynález podporující rozvoj tohoto sportu) až do 50 či 60 i více let. Je to rekreační, soutěživý, hravý a zajímavý sport a myslím si, že skvěle působí na víc lidí než třeba baseball nebo fast pitch a také ho může více lidí hrát. Současní vedoucí z ESF již byli více aktivní v propagaci a rozvoji slowpitchového softballu a je to vidět na federační úrovni s týmy Bulharska, Turecka, Německa a Belgie, kde se všichni snaží rozvíjet a být součástí různých programů. V Evropě bych rád viděl vývoj v soudcovství, kdy
by ESF vytyčila kariérní růst pro rozhodčí, aby mohli z oblastní úrovně růst do národní až mezinárodní. Nyní se  ESF akcí účastní pouze rozhodčí, který dosáhne mezinárodní úrovně. Takto to je také s hráči. Tento rok jsem byl v Bulharsku a Rakousku jako trenér, kde jsem vlastně „přeučoval“ fast pitchové a baseballové hráče na slow pitch a to by se mělo dít víc a víc. Federace musí vědět, že tyto zdroje jsou k dispozici skrze ESF a měli by je využívat.

Jaký jen rozdíl mezi slowpitchem a fastpitchem?

Jeden z největších rozdílů tkví v míře alkoholu u hráčů po turnaji. Také v tom, že slow pitch je hra smíšená, čímž je pravděpodobnější, že se rozvine nějaká romance i mimo hřiště. Svou ženu jsem poznal na softballu a v jednom roce se dokonce vzalo 5 párů z mého týmu.
Pokud ale budu mluvit vážně, fast pitch softball, v podobném stylu jako baseball, hokej, americký fotbal a basketbal je o více než krátkodobé potěše. Hra je zastavena a nadhazovač nadhodí proti pálkaři nebo míč je předán na quarterbacka a do několika sekund je hra opět přerušena. Ve slowpitchovém softballu se může dít mnohem více věcí už jen tím, že je míč odpálen vícekrát a bežec běží častěji. Musíte pouze sledovat průměrné skóre v zápasech. Není to neobvyklé v softbalovém zápase mít více než 40 běhů za 7 směn. To se obecně ve fastpitchi neděje. Více odpalů = více běhů = více akcí = více zábavy.
Prostě hlavně play ball!

Děkuji za rozhovor.

Není vůbec zač a těším se na shledání příští rok v Pardubicích.

překled: Monika Vačkářová