Repre uz je za vodou

• News

Hned na uvod se chci omluvit. Na mistnim komputere vladne diakriticka situace – nejmaj tady hacky ani carky a Y a Z maj vobrace.

Budik si natahuju na silenych 3:43. Zbytecne. Stejne se budim sam. Pako. Kava, cigo, posledni kontrola veci nezbytnych pro pobyt na divokem zapade a muze se vyrazit. Cesta vlakem z Konepulek do Matky mest krasne utika neb koukam, jak cela zeme vstava a pripadam si jak zraceny syn. Stastnou nahodou na uhlavnim nadrazi potkavam Vahu, Usamu bin Vobyho a Brabu. Na letiste dorazime vcas. My jo. Brodaci uvazli na dalnici v kolone a nespis nestihaji. Dlouhou chvili si kratime vyplnovanim udaju do nejakyho kompjutera. Je treba za trest 22x opsat adresu hotelu. V jednadvacatem stoleti, ty kraaaavo!

Brodaci furt nikde. „Mate jeste tri minuty“, rika ochotnice u prepazky. Jdou na me mrakoty. Minuta a pul. Citim, jak mi sedivi dalsi vlasy. Minuta. Mam zavrate a dela se mi trochu soufl. Tricet vterin. Ve dverich se objevuje Karel. Omdlel jsem.

Jen co kamaradi zjistili, ze jsem jeste nikdy neletel letadlem, dali se do popisovani turbulenci a leteckych katastrov. Nejdriv letime mensim eroplanem do Amsterodamu. Vyhled z okna je bomba a cim vic se to klepe, tim lip.

Na letisti nas mila prekvapila nase pruvodkyne z ME Marjon a prisla nas pozdravit. Po dvou hodinach opoustime Stary kontinent aby jsme po dalsich deseti hodinach okusili Zemi neomezenych moznosti.

Pres imigracniho urednika jsme prosli vsichni. Vsichni az na Ivana. Ten hlavni voser nas porad jeste cekal. V pujcovne aut travime ctyri hodiny vysvetlovanim, ze kary mame uz zaplaceny. Marne. Za pokladnou stal. Kokot. Chci platit v hotovosti, ale cash neberou. Ivanku, to me ho vyndej! Tady kdo nema kreditku, tak neexistuje. Situaci nakonec resi plastikovym gralem David a konecne muzeme jet do prdele.

Cesta z letiste na hriste trva neco pres hodinu. V Chicagu odehrajeme celkem sest pripravnych zapasu proti domorodym tymum. S organizaci pomaha Ales Jetmar, ktery zde jiz nekolik let pusobi v tymu Aurora. Aurora je mestecko kousek od Chicaga a tam se take bude hrat. Zdejsi areal ma ctyri hriste (z toho 2 osvetlena). Vnitri pole je zvlasni smes pisku a drobnych kaminku a Jara Muller si to pochvaloval. Vnejsi pole je trava. K anglicaku ala treba Kotlarka, to ma hodne daleko, ale hrat se na tom da. U kazdeho hriste je par tribun a v prostredku ctyrlistku fieldu je zdejsi bufet. „Mate kafe?“ „Ne, ale moment“, povida pani a posila jednu z kolegzn (asi dcera) domu pro kafe. Kafe dostanu zadara. Hrajeme na hristi, ktere by parametrum nasi ligy nejspis nevyhovelo. Konstrukce backstopu a dugoutu je nezvykla, jednoducha a ucelna. Sprchy tady nemaji.   Mistni tymy resi nase spozdeni s klidem a zabavi se vzajemnym zapasem. Je 21 hodin mistniho casu a na tribunach je odhadem 50 divaku. Pro nas je tri hodiny rano.

Aurora Dolan & Murphy – CR 0:3
Za tym ve kterem pusobi Ales Jetmar na prkne zacina treti nadhazovac novozelandske juniorky Brad Worsley.
Ve druhe smene Jelda BB, Paddy dvojmetakuje a Jelda je doma. Nakonec je po dvou pasbolech doma i Patrik. Hlina to ve treti smene Bradovi vyndava za plot (285 ft, 86 m) se slovy: „Jeee, to jsem nechtel“.

Vzhledem k tomu, ze jsme prijeli pozde a ve 23 se zhasinaji svetla na hristi, neni mezi zapasy pauza. Proste jdeme do pole a nez si Jara Muller hodi tri cvicnaky, sedi v dagautu soupere tym Mazon.

Mazon – CR 0:2
Mazon na nas skousi nekolik nadhazovacu typu hranostaj a celkem to funguje. Bendic hitem stahuje dva body. Karel malem zastrelil typka ne jednicce.

Par minut pred jedenactou je konec. Jeste vecere (drive ve fastfoodu) a hura do hotelu…teda motelu. Tady je po pulnoci. Pro nas je to 7 rano. Vsichni jsme kaput.

Zitra, pro vas pozitri, ale mozna uz dneska…no rozhodne ne, vcera mame volno a jedeme do Chicaga na baseball White Sox – KC Royals.

Tak ja se zase nekdy ozvu. Prepinam.

wayne