Panenský Trautenau 2013

• Indoor, News, Trutnovský indoor

Už asi měsíc se těším na svůj první halový slowpitch. Venku už jsem to párkrát hrál, ale pod střechou? Tam jsem to ještě nezkoušel.

A tak pro jistotu píšu Marťasovi 10 dní dopředu, ať se mnou počítá. Jenže Marťas nejede. Nějak to mu to nevychází a tak vše zařizuje Poža.

Nuže dobrá, prohledávám starý maily a hledám kontakt na Požu. Bryskně posílám svou zprávu veliteli zájezdu. Tři dny se nic neděje. Pět dní a pořád nic. Začínám si říkat, že je nejspíš v chlapech přetlak a asi nikam nejedu. Tři dny před turnajem volá neznámé číslo: „Čau tady Poža, nechceš jet s náma do Trutnova?“ „To si děláš prd…, já Ti psal už skoro před týdnem, že bych jel a reakce žádná!!!“ Tak jsme se domluvili. Já nemohl tušit, že má sekretářku, která mu obsah hromadných mailů sděluje v důvěrných chvilkách a v rámci zachování inkognity hlásí do kontaktů email, ke kterýmu nemá heslo.

V pátek se mi podaří konečně sehnat kočár a tak na Požovo číslo potvrzuji, že máme čím jet. Ještěže to číslo neměl skrytý, to bych pak byl úplně mimo hru. Je pátek večer a tak provedu ještě řádnou večerní přípravu s posilovnou, ale nějak se mi nedaří. Přeci jen je to první hala, navíc ráno řídím, takže to flákám a jdu spát celkem brzy. Cca o půl 12. Ráno rychle balím věci, z lapačky ještě opadává antuka ze zasněženého Radotína, do toho telefon… A tak místo časový rezervy jedu přes půl Pardubic vyřídit něco důležitýho a na cestu přes další půlku města mám něco málo přes 8min. Ke hřišti dorazím přesně v 8:00 a Poža se významě kouká na hodinky. Jen krčím rameny a říkám něco o tom, že sraz je v 8, takže jsem tu akorát.

Ze stálé sestavy jsme tady 4. Já, Poža, Lů a Liška. Zbytek jsou pro mě slowpičoví nováčci. Matouše znám, bodejď ne, když se mi tlačí ve fastu na flek a asi mě z něj i brzo vyštípe, ale čas nezastavíš a kila taky ne. Ještě že je tady ten slowpitch … Dalšími do party jsou Iva, Lenka a Dominik. Dominik ani jeho posádka prý neví kde to je, takže pojedou za mnou. Samozřejmě, že jména ihned po nastoupení do auta zapomínám, startuju a vyrážíme. U Globusu odbočuju pro benzín, protože na mě mrká hladový oko od nádrže a druhý auto mizí v dáli. Čekal jsem, že pojedou za mnou … Ale asi je zmátlo, když jsem říkal, že zajedu k Hypernově.

Naštěstí už se stalo tradicí při cestách do podhůří Krkonoš, že se stojí na první benzince ve městě rytíře Truta. Poža na to nejspíš nezapoměl a tak provedeme poslední výměnu provozních kapalin našich tělesných schránek a hurá do tělocvičny. Důkladná příprava se vyplatila, na místo jsme dorazili bez bloudění na první pokus. Na místě zjišťuji, že část našeho prvního soupeře přípravu podcenila a je někde na druhém konci města u Kauflandu.

Jdu se kouknout, jak se to vlastně pod tou střechou hraje. Hle, mají tu světelnou tabuli, ale nějakej divnej čas. Tabule ukazuje 33 min a 6 inn…
Chvilku koukám na zápas, akorát začíná další směna. První nadhoz: 5-3 aut, druhý nadhoz: ball, třetí nadhoz: odpal do stropu – aut, čtvrtý nadhoz: slušný drive do zadní stěny, odraz přímo do rukavice – třetí aut. Při výměně stran jeden nadhoz a jde se na to. Suma sumárum: za 5min směna odehraná. Aha, tak ta tabule asi nekecá…

Před zápasem se jdu ještě projít na čerstvý vzduch, zdravím staré známé, odpovídám na pozdravy od neznámých, popřeji soupeři k nedělním narozkám, prostě pohoda. Každý si to sem přijel užít a je to vidět.

Zápasy v hale se hrají v osmi lidech a nás je osm, takže se nemusím bát o místo v sestavě. Hned od začátku dostávám důvěru na prkně. Řekl bych, že se mi i celkem dařilo, ale na pár chyb pouštíme Waynův svět do trháku. Nám se na pálce tolik nedaří. Mile mě překvapila Iva, řezala to pěkně. Stejně tak i Dominik. Je vidět, že je to sportovní typ. Jen to softový myšlení ještě potřebuje doladit. Mně Zdenda nepůjčí balón 8x do zóny, ale když půjčí tak ho nekompromisně posílám do zadního rohu. Takže ze tří startů, 3x na mětě. To by šlo. Jenže se nám to nesešlo a tak prohráváme 2:6.

Máme tři zápasy pauzu a tak zkouknem místní bufet. Obsluha příjemná, nabídka už pak pestrá není. Lahváč, nealko, párky a pizza z mražáku, nějaké pišingry. Na celodení akci nic moc. Vzhledem k tomu, že řídit budu až pozdě odpolene volím Kozla a pizzu. Mezitím se objevil oslavenec s krtčí krví, tak připíjíme na zdraví. Taky se jdu kouknout, jak hrají naši další soupeři. Klackaři prohráli poslední turnaj ve finále 0:1 s dnešním soupeřem, tak se snad poučím. Nadhazovač hází na hraně vysokého ilíglu, ale rozhodčí to pouští. Wayni se na tenhle nadhoz moc nechytají. Zato Zdenda hazí klasiku, prostě tak akorát a Klacky mu to mažou. Zapisuju do análů, bude se to hodit.

Nastupujeme do druhého zápasu proti Táhlům. Známe se dobře už z loňska. I s naší sestavou by to měl být minimálně vyrovnaný zápas. Předkládal jsem do pole celkem pohodlné auty, sem tam i nějaký zahrál a na pálce jsme hned na začátku nasypali 4 body. Zápas jsme měli celou dobu pod kontrolou a perfektně si ho užili. Konečný výsledek 5:0.

Další zápas hrajeme už za 45 min, takže po chvilce oddechu jdeme na Klacky. Finalista minulého turnaje budí respekt a tak vytahuhuji své poznatky z hlubin své děravé paměti a snažím se házet co nejnepříjemnější nadhozy občas proložené kneckem a točkou, abych eliminoval silnou pálku soupeře. Obrana hraje na hranici svých možností, každý vytáhne nějaký perfektní zákrok (i moje maličkost). Jedna směna rychle střídá druhou. Na mety se moc lidí nedostalo. Blíží se 7. směna, stav 0:0. Když vyhrajem, mohli by jsme vyhrát skupinu!!! Klacky udržíme bez bodu a jdeme do dohrávky. Obsazujeme metu, ale body nedotlačíme. Sedmá směna končí, zároveň končí i hrací doba a tak se se soupeřem rozcházíme smírně 0:0. Klacek je přecejen spokojenější, remíza mu stačí na první místo ve skupině. Jak to vypadá, my se asi budeme muset spokojit se třetím místem. První ani poslední už být nemůžeme. Alespoň budeme dřív doma.

Jenže poslední zápas naší skupiny končí překvapením. Tedy alespoň pro mě. Hned v prvním inningu Táhla slepí několik odpalů a dostávají se do vedení 4:0. A tady začíná zápletka. Pokud Táhla vyhrají, budeme druzí, Táhla třetí a WW by skončili na 4.místě. Asi ve třetí směně WW snižují na 4:3. Nemůžu se na to koukat a tak se jdu projít. Na jednu stranu přeju WW. Je tam spousta známých, hrajou dlouhodobě velice dobře, ale co kdyby … Druhý flek je druhý flek. Pořád počítám, že to Wayni otočej. Jdu se podívat na poslední směnu a na tabuli svítí 7:3 pro Táhla. WW mají dohrávku. Stahují na 7:5, běžci na metách, 2 auty…. To sů nervy …. Odpal, tuším že do stropu, končí zápas a nás posouvá na druhé místo ve skupině.

Máme hrát o půl sedmý s DNAce. Takže mezi zápasy máme 3 hodiny pausu. A začínáme řešit problém. Ivča je z HB a vlak jí jede ve 20h z Pardubic. Sice má v Pardubicích kde přespat, ale v HB na ní někdo čeká a přes to vlak nejede. Snažíme se ji překecat, ať to s náma dotáhne do konce, ale nejde to. Takže Ivča jede do Pardubek s Waynovcema a my si jako náhradu půjčujeme Petru od Táhel.

První zápas play-off mezi WW a Svobodou je vyrovnaný. Nejdřív udělá bod jeden, chvilku na to druhý. Tuším, že po 40 min je stav 2:2 a jde se do tie-breaku. O vítězi nakonec rozhodlo až třetí nastavení, kdy WW nasypali 2 body a Svoboda už na to nedokázala odpovědět. Jenže zápas se natáhl o půl hodiny a tak se nabírá zpoždění proti rozpisu. Ivča nakonec vlak stíhá, takže je to v pohodě.

Náš zápas o 3. místo je taky vyrovnaný, jen nám utekla jedna směna za dva body. Zákroky dobrý, pálka slabší. Na nadhozu už je taky celý ten den znát a občas mám problém kontrolovat míč. Kečr soupeře má akutní potřebu se s každou hráčkou blíže seznámit a každýho hráče nějak rozhodit. Vím, že je to jenom přátelský turnaj, ale všechno má své meze. Takže, když jdu na pálku, snažím se ho usadit slovy „Nech si kecy na koledu“ a nevšímám si ho. Pak už je klid. Lepší rozhodně nebyli, ale prostě se jim to sešlo. Škoda takového závěru jinak hezkého turnaje.

Zápas končíme těsně před osmou. Po zápase uděláme společnou fotku (měla by být někde na rajčeti), převlíknem se, koukneme chvilku na finále, rozloučíme se známými, poděkujeme pořadatelům a frčíme domů.

Děkuji všem, se kterými jsem si mohl zahrát svůj první slowpitch v hale. Nejen pořadatelům, soupeřům, ale hlavně spoluhráčkám a spoluhráčům: Lů. Lišce, Ivče, Lence, Petře, Požovi, Dominikovi a Matoušovi.

Díky a snad se zase uvidíme, třeba za 3 týdny v Poličce.

Goly